Kostel Navštívení Panny Marie

Větší ze dvou vimperských kostelů je zasvěcen Panně Marii a spolu s městskou zvonicí tvoří výraznou dominantu staré části města. Ale nejen stavba samotná zaujme svou výraznosti, výrazná je i historie, která se k ní váže.

kostel Navštívení Panny Marie

První zmínky o jeho existenci sahají do roku 1365, kdy jej nechal vystavět Petr z Janovic, majetný pán z Vimperka. Následně byla celá ranně gotická stavba snížena a zároveň došlo i k rozšíření prostoru pro věřící. Poslední rozsáhlejší úpravy, zahrnující opravu střechy a fasády kostela, byla provedena za děkana Rudolfa Kohouta v letech 1978 - 1979 v souvislosti s 500. výročím založení města Vimperk. Vnitřní zařízení kostela pochází z různých dob.

Hlavní oltář je barokní práce, jenž ve skleněné skříni nese sochu Matky Boží, patronky našeho kostela. Jde o z pískovce zhotovenou gotickou sochu Panny Marie s Ježíškem, krytou měděným postříbřeným pláštěm s renesančními rostlinnými ornamenty. Roku 1966 byla na výstavě v Rotterdamu. Dále se na hlavním oltáři nachází sochy čtyř velkých světců, sv. Václava, sv. Víta, sv. Petra a sv. Pavla. Ze stejné doby je také kazatelna s reliéfy postav evangelistů. Na její spodní části jsou provedeny symboly evangelistů

pohled na interiér kostela

Po obou stranách hlavního oltáře je po jednom barevném okně, která představují Ježíše a Marii se svatými srdci. Jsou dílem slavného malíře skla Kvasta z Lenory a v roce 1873 byly na světové výstavbě ve Vídni. Poté byly věnovány kostelu továrníkem Vilémem Kralíkem.

Levý boční oltář Jezulátka Páně je novější a je ozdoben sochami Božského Srdce Páně. V jeho blízkosti se rovněž nachází starobylá, z jednoho kusu odlitá cínová křtitelnice o třech nohách - mužských karyatidách. Latinský nápis na ní říká: "Tato svatá studnice byla odlita ke cti Pána a k potřebě při křtu dětí vimperského obvodu na vlastní náklad věhlasného pána, Karla Libkovského, zámeckého správce z Vimperka a Drslavic, v roce Pána 1607." A krátká česká poznámka potom jmenuje jako tehdejšího faráře Jiřího Číka, patrona Novohradského z Kolovrat.

cínová křtitelnice

V pravé boční lodi je k vidění skleněná rakve s ostatky svatého Inocence, patrona města. Ten byl podle římského historika Eusebia umučen v roce 303 po Kristu, a to dle pověsti až na třetí pokus. Neuškodily mu totiž ani plameny, ani voda a tehdejším pronásledovatelům křesťanů se poprava podařila až oběšením. Jeho mrtvola pak byla pochována v římských katakombách. Získat ostatky tohoto světce pro vimperskou farnost nebylo snadné a podařilo se to nakonec až Janu Squorovi, rodákovi z Vimperka. Darovací listina byla vyhotovena v Římě dne 7. června 1764, přičemž do Vimperka byly ostatky dopraveny 1. prosince 1768.

Křesťanští mučeníci, mezi nimi i sv. Václav, jsou v kostele ztvárněni i na fresce naproti vchodu do kostela. Je motivována Ježíšovým výrokem: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti (Jan 15,5)". Pozdější zaklenutí kostela však tuto fresku zčásti zničilo.

Kostelní zvony se nacházejí v městské věži. Největší zvon, zvon Navštívení Panny Marie, byl odvezen zřejmě za druhé světové války. Na věži zůstaly dva zvony: Maria hilf a umíráček. Maria hilf je cenný svým stářím - pochází z roku 1419. Nápisy na něm jsou částečně "smazány", nebo jednoduše poznamenány zubem času, a proto se dají jen stěží rozluštit. Umíráček má průměr jen 55 cm a vznikl v roce 1839, kdy byl ulit Pernerem v Českých Budějovicích. Je pěkně orámován erby a ozdoben obrazy sv. Jan a Pavla. Zvony znějí ve fis a a.

Za zmínku stojí ještě krov kostela, jehož základní trámy neleží na klenbě chrámu, ale tyčí se vysoko nad ní. Jen stěží najdeme jinde krov tak mohutný a bohatý.

Kostel Svatého Bartoloměje

Z vimperských církevních památek je nejstarší původní farní kostel Svatého Bartoloměje, jehož založení spadá do doby dostavění vimperského zámku okolo roku 1270. Této době výstavby odpovídá nejen křížová kamenná klenba kvadratického presbytáře se svorníkem zdobeným dvojitou osmilistou růží, ale i jeho masivní vítězný oblouk s románskými patkami a jeho úzké, na obě strany se rozšiřující okno.

Koncem 14. století kostel značně utrpěl přestavbou a v roce 1857 další stavební úpravou, kdy byla odstraněna dřevěná zvonička ze středu kostelní lodi a postavena zděná nad západním štítem. Původní kostelní loď byla nižší, měla trámový strop, který byl v 17. století o 1,5 m zvednut a valeně sklenut do šesti lunet. V té době byla také vestavěna dřevěná kruchta. Podlaha presbytáře i lodi byla pokryta žulovými deskami a několika náhrobními kameny, z nichž pět bylo do stěn zazděno. V presbytáři je nejzajímavější česky psaný epitaf Agáty Černé z Vinoře, manželky vimperského zámeckého hejtmana Jana Černého z Vinoře, z roku 1562. Zajímavý je i dětský náhrobek s latinským nápisem z roku 1616 s vyobrazením dítěte v peřince a stojícího čápa.